Ručení a § 196a obchodního zákoníku
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3276/2008 z 22.4.2009
V praxi jsme se setkávali s různým přístupem k otázce, zda v případě, že dceřiná společnost poskytovala ručení za závazky mateřské společnosti (typicky při získávání úvěru), byla mateřská společnost povinna zaplatit dceřiné společnosti úplatu za převzetí takového ručení ve výši stanovené znaleckým posudkem. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3276/2008 ze dne 22. dubna 2009 toto znalecké stanovení „ceny“ za poskytnutí ručení není zákonem vyžadováno. Nejvyšší soud tento závěr opřel o tři přesvědčivé a jednoznačné argumenty.
Nejvyšší soud uvedl, že dle zákonné úpravy není nutné stanovit na základě posudku znalce jmenovaného soudem „cenu“ za zajištění závazku spřízněných osob zástavním právem či za jiný způsob smluvního zajištění takového závazku. Protože ručení je rovněž zajišťovacím instrumentem, platí, že znaleckým posudkem není nutné stanovit ani výši úplaty za převzetí ručení společností za závazky ovládající osoby.
Druhý důvod, ze kterého podle Nejvyššího soudu plyne absence povinnosti vyhotovovat znalecký posudek, je samotná povaha institutu ručení. Ručení plní zejména funkci zajišťovacího a k hlavnímu závazku akcesorického instrumentu, kdy se jednostranným právním úkonem ručitele nepřevádí na dlužníka žádný majetek. Smyslem a účelem ručení je tedy pouze zajistit závazek dlužníka vůči věřiteli.
Třetí důležitý závěr Nejvyššího soudu míří k ochraně třetích osob, a to zejména věřitelů. Účastníky dohody o výši úplaty za převzetí ručení, které mělo být podle dosavadního výkladu oceňováno soudem jmenovaným znalcem, jsou totiž pouze ručitel a dlužník. Pakliže by ale takové ručení nebylo znaleckým posudkem oceněno, ručitelské prohlášení by jako absolutně neplatný právní úkon pro rozpor se zákonem vůbec nevzniklo. V důsledku toho by však byl poškozen především věřitel, který by tím přišel o ručitelské zajištění dlužníkovi poskytnutého plnění.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze než uvítat, neboť představuje jednoznačný a ucelený výklad otázky podmínek ručení v rámci koncernového práva. K převzetí ručení za závazky ovládající osoby se tedy dle názoru Nejvyššího soudu ČR vyžaduje pouze předchozí souhlas valné hromady společnosti a takové převzetí ručení musí proběhnout jen za podmínek obvyklých v obchodním styku (tzn. za úplatu v obvyklé výši).
Autoři: Lukáš Nývlt a Radek Dvořáček
V případě dotazů se můžete obrátit na naše právníky prostřednictvím formuláře níže.
» Kontaktujte přímo