K ujednání o smluvní pokutě
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 815/2007 z 30.10.2008
Ve smlouvách se občas setkáváme s ujednáními o tom, že pokud smluvní strana A využije svého práva odstoupit od smlouvy, zavazuje se za takové odstoupení smluvní strana B uhradit odstupující smluvní straně A smluvní pokutu. Takové ujednání bývá obsaženo například ve smlouvách o dílo, ve kterých se pro případ odstoupení zhotovitele od smlouvy pro porušení závazků objednatelem sjednává, že objednatel zaplatí zhotoviteli smluvní pokutu, typicky ve výši již uhrazených záloh.
Na tyto případy míří judikát Nejvyššího soudu, podle něhož smluvní pokutu nelze takto sjednat. Důvodem je skutečnost, že smluvní pokuta slouží jako sankce za porušení určitého smluvního závazku. Nelze podmínit vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu pouze využitím práva druhou smluvní stranou (např. práva odstoupit od smlouvy). Toto platí, přestože je možné dovozovat, že právo odstoupit od smlouvy bývá obvykle sjednáno právě pro případ porušení smlouvy druhou smluvní stranou.
V praxi lze tuto situaci smluvně řešit tak, že strany pro případ porušení smluvních závazků sjednají možnost odstoupení od smlouvy neporušující smluvní stranou a současně takové porušení sankcionují smluvní pokutou. Právo na tuto smluvní pokutu vznikne tak již porušením závazku; strany si však mohou dohodnout, že neporušující smluvní strana je oprávněna jej uplatnit pouze v případě, že pro porušení závazku odstoupí od smlouvy.
Autoři: Radka Buckley a Lukáš Nývlt
V případě dotazů se můžete obrátit na naše právníky prostřednictvím formuláře níže.
» Kontaktujte přímo